Březen 2010

Něco málo k zamyšlení..

3. března 2010 v 20:25 | Ms.Priinccesss
Vždy jsem si žila ve svojem světě a nikomu to nevadilo, byli to samé večery strávené
u kusu papíru a tužky nebo u bločku kerej o mě věděl všechno..:)
Ale pk přišel on a na papír a tužku jsem neměla už ani pomyšlení..:-/
Byli to krásné večery bylo mi fajn byla jsem tk nějak odpoutaná od všech těch
problému co jsem měla kolem sebe..

Když jsem si vzpomněla, že své staré věrné blogy
které při mě stály ve zlém i špatném vyslechli si mé myšlenky, pocity, stesk i radost..
Našla jsem tm krásný úryvek toho když jsem byla jednou venku a ještě jsem kreslila..
Kreslila jsem krajinu kolem sebe připadala mi tk krásná a originální..:)

Žila jsem si svůj svět všechno jsem viděla tk trochu jinak a byla jsem optimista
který se nikdy nechce a nevzdá svých snů..:)

Lavička v Parku..

Skrývá se v přítmí mohutných stromů. Nakloněná vahou let i vzpomínek. Její oprýskaná barva vytváří mimikry a náhodný chodec ji jen těžko objeví.

Kolik příběhů asi vyslechla? Slyšela smích a viděla slzy. Poslouchala slůvka přátelství, lásky i nehezká slova hádek a zbytečného loučení.

Chtěla bych vědět, jestli obyčejné věci kolem nás mají paměť. Možná zaznamenávají běh života jako magnetofonový pásek. Kdybychom si mohli přehrát jejich myšlenky a přání, někdy by nám asi chyběla odvaha spustit jejich svědectví. Co by vyprávěl plot kolem zahrady, kuchyňská židle nebo dveře starého sklepa? Co bychom se dozvěděli o našich předcích co o sobě.?

Když si tk představuji, že věci kolem nás jsou živé a mají cit, pk bych měla asi víc vážit své chování i povídání, vážit věty, které teď píšu. Neboť i jim dávám svůj otisk.

Jednou věci třeba promluví..